Byl podzim roku 2008, tuším listopad, takový ten klasicky sychravý podzimní den, venku lilo jak z konve, foukal vítr a byla kosa jak cyp. Počasí jak z učebnice, jeden by ven ani psa nevyhnal, natož, aby tam šel sám. Člověk by nejraději někam zalezl a tam zůstal. Zrovna mi končila přednáška a další mě čekala až v sedm hodin večer. Mou momentální starostí tak bylo, kam se před tím nečasem schovat. Jet na otočku busem domů nemělo smysl a sedět v aule taky nepřipadalo v úvahu, chtělo to plán. Jak jsem tak přemýšlel a zvažoval možnosti přechodného útočiště na následujících pár hodin, cinkla mi zpráva. Bylo to doslova na zavolanou, kamarád psal, jestli s ním nechci jít do čajky. Tenkrát jsem ještě neměl ponětí o co jde, tenhle výraz mi byl cizí. Nicméně vyřešilo to problém "kam zapadnout" a byl jsem zvědavý o co vlastně jde. Rád jsem zkoušel nové věci a kámoš sliboval, že je to tam super, takže nebylo moc o čem přemýšlet. Podle jeho instrukcí jsem dojel tramvají na místo určení a odtud už to vedl on. Nasadit kapuce a šlo se, naštěstí to nebylo daleko. Už první momenty po vstupu do podniku byly plné údivu a rozporuplných emocí. Sotva jsme prošli bytelnými, dřevěnými dveřmi, přišlo první překvapení. Stáli jsme v předsíni se dvěma velkými botníky. "Tady se musíš zout." Poznamenal kamarád. Tohle jsem ještě nikde nezažil, ale co už pravidla jsou pravidla. Vysvětlení na sebe nenechalo dlouho čekat, z předsíně jsme vstoupili do dlouhé chodby, jež byla jakousi hlavní spojnicí propleteného labyrintu malých místnůstek, boxů, vyvýšených pódií a salónků. Všude byly koberce, na zemi, na zdech někde dokonce i na stropě. V celém zařízení bylo příjemné přítmí, jednotlivé místnosti měly tématicky aranžované dekorace a nástěnné malby, prostorem se linul voňavý kouř vodních dýmek. Afrika, Egypt, Asie, Arábie, orient express nebo fantasy salónek s UV malbami, to vše na jednom místě. Nestačil jsem se divit a s úžasem malého dítěte jsem zíral na nevšedně, ale krásně zdobený interiér. Druhým překvapením byla naprostá absence židlí, které jsem marně hledal. "Sedí se na zemi, respektive na těhle podsedácích." Poučil a názorně mi předvedl kamarád. Kupodivu to bylo pohodlné. Pomyslnou třešničkou na dortu byl malý zvoneček ležící na stolku, ten sloužil k přivolání obsluhy. Zazvonilo se a čajmen přiběhl. Takhle nějak vypadala má první návštěva čajovny. Měli to dobře vymyšlené, člověk se nemusí pařit v botech, dle libosti si sedne nebo lehne a v klidu rozjímá či klábosí s přáteli, obklopený modravými obláčky kouře z dýmek doplněných popíjením lahodného čaje. Tenhle systém se mi začínal fakt líbit, takže není divu, že jsem se od tohoto okamžiku stal pravidelným hostem.
Mým úplně prvním čajovým seznámením byl takzvaný „kalíšek“, černý čaj s kořením. Netušil jsem co přesně to je a bohužel ani kamarád to nevěděl. V čajovně tento čaj vařili v ruském samovaru a 1dcl stál 10 kaček. Kalíšek měl sílu, chutnal a zahřál, což se v těchto sychravých dnech hodilo. Nedalo mi to a zkoušel jsem zjistit název čaje. Povedlo se, byl to Glögg! Naneštěstí pod tímto názvem jej znali jen v téhle čajovně, jinde na nás koukali a vrtěli hlavou. Není možné, že to nikde neznají, tohle mi přišlo přinejmenším zvláštní a tak jsme se dali s čajmenem do řeči. Tohle by se dalo nazvat prvotním okamžikem mého širšího zájmu o čaj. Popsal jsem mu chuť Glöggu s otázkou, jestli jej třeba nemají pod jiným názvem. Chlápek se zamyslel, na chvilku odběhl a vrátil se s miskou čaje. „Možná by to mohl být tento, podle popisu by to sedělo.“ Pronesl a podal mi čaj. Vůně totožná, barva téměř taky a chuť... byl to on! Vedli ho pod jménem Kašmír, ale byl to ten samý nápoj. Při svém putování čajovnami jsem se setkal s různými mutacemi tohoto názvu, třeba „Vůně kašmíru“, ale vždy se jednalo o tentýž čaj. Probouzelo to ve mě chuť, ale především zvědavost nakouknout do tajemství čajového světa a dozvědět se více. Kořeněné čaje mám rád a na Kašmír, ať už čistý nebo s mlékem a medem nedám dopustit, vždyť to byl můj první "panenský" čaj.
Začal jsem zkoušet a objevovat chutě ostatních čajů. Každou návštěvu jsem si dával něco jiného, zatímco kamarád střídal Glögg a Tuareg. Sázel na jistotu, nechtěl experimentovat, prý kdyby si náhodou vybral něco, co by mu nechutnalo, tak aby toho nelitoval. Pravda, mnohé čaje mě vůbec neoslovily, ať už svou mdlou chutí, zkaženou přípravou nebo svým složením. Některým se to povedlo až na další pokus. Postupně jsem tomu začal přicházet nakloub. Vychutnávání čaje se stalo mnou denní rutinou, jenže brzy jsem zjistil jak tento zvyk leze poměrně dost do peněz. Vodní dýmka 150 – 170 kaček a dvě decky čaje za 90, čaje dáte dva a rázem jste na nějakých 350-ti korunách téměř denně. Poměr cena/výkon potažmo množství nálevů mi moc neseděl, tudíž jsem začal hledat cenově výhodnější způsob jak si dopřát ono potěšení. Zamířil jsem tedy do obchodu se sypanými čaji. Výběr až oči přecházely, tolik vůní, tolik nezvyklých variant chutí a ta cena 50 – 90 korun za 50g, byl jsem jako dítě v cukrárně. Pokud vezmu v úvahu, že na jeden 300ml nálev použiju zhruba pět gramů čaje, dostanu krásné číslo. Nutně jsem je musel všechny ochutnat. Nastalo období čajové horečky, nálevy se připravovaly doslova jeden za druhým, všechno muselo být vyzkoušeno. Čaje byly dobré, zvláště ty aromatizované byly hodně zajímavé, bohužel ovoněné jakýmisi oleji a nikdy nedosahovaly kvality nálevů podávaných v čajovnách. Mé pátrání po dokonalém čaji nebralo konce. Najednou to přišlo, v hlavě mi vykoukla myšlenka. Musím jít přímo ke zdroji! Kolébkou čaje je Čína, jenže jak si koupit čaj z jeho domoviny? Tahle otázka mě hlodala velmi dlouho, procházel jsem zahraniční stránky, řešil problematiku nákupu a dopravy. Nakonec se podařilo, přišel mi první čaj z Činy, milk oolong a za velmi přívětivou cenu. Okamžitě jsem připravil zkušební nálev. To je ono! Konečně! Nedalo se to srovnat s milk oolongem dostupným u nás. Takhle jsem si začal objednávat čaje.
S kamarádem jsme dlouho snili o tom mít vlastní čajovnu a dělat lidem radost dobrými dýmkami a kvalitními, chuťově výbornými čaji, bohužel doba se měnila, klasické čajovny se zavíraly a vznikaly nové shisha bary, kde čaj vystřídali pivo a alkohol. Vždycky jsem byl podnikavý a chtěl jsem skloubit práci s koníčkem. Novinkou na trhu byly elektronické vodní dýmky, super nápad, dýmka se vešla do kapsy, neobsahovala nikotin a vydržela docela dlouho. K dostání byla ve 35-ti příchutích. Chvilku jsem se přemlouval, ale nakonec jsem koupil pár kusů a rozdal je mezi přátele, všichni si je pochvalovali. Po těchto nadmíru kladných reakcích byl další krok už logický – založím si e-shop. No jo, chtít je jedna věc, udělat to druhá. Neměl jsem absolutně tušení co to obnáší, jaké úřady musím oběhnout, co všechno k tomu potřebuji a tak jsem váhal. Chtěl jsem, ale nemohl jsem se rozhoupat, pachuť nejistoty se vznášela nad e-shopem jako smog nad městem. Finální impuls mi dala má žena. "Pokud to nezkusíš, nikdy nezjistíš jak to bude fungovat." Touhle větou mě postavila na start. Stalo se, rozjezdové stránky byly čistě pro elektronické dýmky, přicházely první objednávky, ale nebylo to ono, nesplňovalo to mé představy o e-shopu, o tom co chci dělat, jak to chci dělat.
„Každý, kdo pil mé čaje vždycky chrochtal blahem, odjakživa jsem chtěl vlastní čajovnu. Co takhle web-čajovnu!“ Nápad byl na světě, spolu s ním i nové stránky web-cajovna.cz. Cílem bylo, stále je a bude podělit se s vámi o vynikající čaje a přinášet zajímavé doplňky z tohoto tajemného světa vůní a chutí. A co je hlavní, dělat tím radost, vykouzlit úsměv na tváři při každém doušku nebo pohledu na kouřící konvičku s lahodným nálevem.
Takhle nějak to celé začalo, od prvního doušku Glöggu a chill v čajovně za bublání vodní dýmky, od prvotních snů a nadšených řečiček, přes moře času stráveného hledáním, zkoumáním a ochutnáváním až po obchod s čajem z celého světa.